Dosled kňourka kamarádovi

Mezi sedmou a osmou ráno mi zazvonil mobil. Volal kamarád ze sdružení s prosbou o pomoc při dosledu divočáka. Po telefonu sdělil pro nás potřebné info a bez váhání jsme se oblékly a vyrazily. Měli jsme to doslova přes kopec tak jsme během chvilky byli na místě. Kesí měla své dny a tak šel pracovat jen Tory a Dýno. Kňourek byl postřelený a tak jsme si řekli,že aspoň otestujeme novou vestu. Dýno moc nadšený nebyl,ale na pobarvené stopě o ní vůbec nevěděl. Šly jsme přes louku a došly jsme k houštině u lesa. Tam jsem psy vypustila,Tory okamžitě vyrazil a Dýno opět trucoval kvůli vestě (měl jí asi potřetí na sobě). Pár desítek metrů od nás slyšíme tichý zápas a to už i Dýno vyrazil a šel Torymu na pomoc. Vydáváme se tím směrem a už se řídíme Dýnovo hlasem. Michal byl u kňourka jako první,Tory i Dýno ukázkově divočáka chvatovali a bylo ukončeno jeho trápení. Dostali od kolegů obrovskou pochvalu,to velmi potěší když někdo ocení jejich práci.